Z drobné, téměř třicetileté Dahlie, čpí autentická vůně vanilkových rohlíčků smíchaná s vůní tetovacího inkoustu, černých jednorázových rukavic a kokosového kondicioneru. Jejím poznávacím znamením je svižná energická chůze a lehké našlapování na špičky, se kterým se večer krade pro čokoládovou zmrzlinu. Je pro ni typické, jakým způsobem se upravuje, co nosí, a jaké šperky zdobí její ostrné lícní kosti. Jako umělkyně je vzhled její vizitkou, a proto dbá na každý detail. Ve svém řemeslu a osobním životě nabývá výrazných puntíčkářských sklonů a není s ničím plně spokojena, dokud to dle jejího názoru není dokonalé. Kriticky hodnotí jakoukoliv svoji práci, což obvykle znamená, že tvorbu obrazů nesmyslně protahuje, a mnohdy se stane, že dílo raději zničí, než aby jej vystavila v galerii. O její skromnosti a odporu k plýtvání svědčí hlavně neobvyklé koníčky, mezi něž patří renovování starých kusů nábytku či dumpster diving, kterým ročně ušetří stovky dolarů. Zvyků z raného dětství se drží zuby nehty. Téměř polovinu života ona a její sourozenci žili v jedné z chudších společenských vrstev. Nebylo pro ně neobvyklé dospívat k nejrůznějším kreativním řešením včetně již zmiňovaného hrabání v odpadcích nejrůznějších obchodních domů. V konzumní společnosti nikoho nepřekvapovalo, že se do odpadu vyhazovaly sotva prošlé věci, potraviny s minimálními vadami a lehce poškozené věci do domácnosti, které se ještě daly využít. Rodina je pro ni velmi důležitá, a jsou to pravděpodobně jediné lidé, kteří skutečně ví, jaká je. Nejbližší si je se svojí mladší sestrou Juniper a nejlepší přítelkyní Olivií. S Juniper tráví mnoho společného času, bydlí jen dvacet minut od sebe, a často se dobrovolně zhostí své role tetičky Dahlie a pohlídá dva její rošťáky, malého Billyho Juniora a Felixe. Olivii zná od základní školy a bere ji skoro jako sestru. Odmala ji označovali za poměrně hravé a bezstarostné dítě, které si dovede vystačit s tím málem, co má. Se sourozenci se dělila o těch pár hraček, které jim rodiče koupili, nebo které získali v rámci programu pomoci chudým obyvatelům, mnohdy jim však k zábavě stačila pouhá fantazie. Kdo říká, že si děti neumí poradit? Náročnost situace nikdy zvlášť nepocítila. Nepovažovala se za jinou, než ostatní. Občas tiše trpěla, když viděla své spolužáky odjíždět na ty nejzajímavější místa ve světě, zatímco oni si sotva mohli dovolit několik nocí u nedalekého jezera Lanier, ale nikdo jí nemohl vzít její skvělou sestru a o dva roky staršího bratra Dannyho. Nerozlučná trojka, rošťáci, které znala pro jejich pitomé vtípky celá ulice. Rozverný charakter, srdce ze zlata a přátelskost poznamenala až smrt jejího bratra Daniela. Ten se z nepochopitelných důvodů tři dny po svých 21. narozeninách, když jí bylo 19 a sestře 17, oběsil ve sklepě jejich malého domu. Byla to právě Dahlia, která jej našla, a na kterou nenápadně dopadla tíha a bezmoc. Žádný dopis, ani jediné slovo. Nic, co by nasvědčovalo, že jejich trojku něco rozbije. A přesto její v zásadě skvělý život narušila tato událost. Nyní tomu bude deset let, za kterých se stalo mnohé. Její povahové vlastnosti se nijak drasticky nezměnily, nicméně se stala více uzavřená, jejím obranným mechanismem se stalo stavění vyských hradeb vůči okolí a drzý humor, pod kterým by si jen málokdo představit, že se skrývá něžná a ochranářská duše. Rozchod s jejím jediným přítelem - Hughiem, nenesla tak tragicky, jak by si mnozí mohli myslet. Částečně na jejich vztah měla vliv smrt Dannyho, ale až v posledních letech se ukázalo, že jsou oba natolik rozdílní a poslední tři roky spolu žili spíše jen ze setrvačnosti. Každý se vydal jiným směrem, ale kupodivu zůstali přátelé. Nebo alespoň známí, pokud se tomu tak dalo říkat. Dahlia je komplikovaná osoba, která v životě čelila mnoha výzvám, ale žádná ji nepoložila na zadek. Je otevřená novým možnostem a seberozvoji. Ve zkoušení nových věcí je mírně řečeno impulzivní, a kamarádství buduje složitě, nicméně pro ty nejbližší by se rozkrájela. Láskou ke zvířatům se netají - stará se o tři jezevčíky, kteří ji doprovází na každém rohu - do práce, do galerie, na dlouhých procházkách. Není pro ni obvyklé, že by se přestala ovládat. Je vyrovnaná a dělá vše pro to, aby také byla spokojená. Sport, zejména box a vrhání, pro ni má terapeutické účinky. Uměním uniká před realitou, pokud má pocit, že na ni doléhají věci z minulosti, nebo se necítí ve své kůži. Jejímu životu však něco chybí... Honba za láskou ji zklamala, a ona pořád tajně doufá, že najde štěstí jinde.