Byl to Halloweenský den jako každý jiný, až na to, že před 28 lety se v tento den narodil. Možná proto má tak velkou fantazii a byl schopný uvěřit na všechny ty povídačky o různých nadpřirozených bytostech, obzvlášť víly byly taková jeho slabost. Dokonce jeden čas utíkal v noci do lesa, aby nějakou potkal. Jaký to bylo zklamání, když se tam žádná neobjevila. Narodil se jako druhý syn Jacobovi a Madison Leblondovým, žijících v Québecu. Popravdě nikdy moc nepochopil, proč si jeho rodiče pořizují děti, když na ně nemají čas. Faktem je, že na jeho staršího bratra Joshe si čas ještě našli, ale Jared? Ten se v podstatě vychoval sám. Jeho rodiče byly workoholici. Máma byla hodně činná v politických věcech, vedla různý kampaně. Otec vedl developerskou firmu. Takže co se peněz týkalo, nebyl s tím nikdy problém, ale s časem už to bylo horší. Nikdy nechodili na žádný představení a takový ty akce, kde se děti před rodiči snažily vytáhnout, žádný společný večeře ani nic takovýho. Vždycky to byly jenom peníze na stole s tím, aby si něco k jídlu koupili. Před lidmi si ale vždycky rádi hráli na dokonalou rodinku, kterou v žádným případě nikdy nebyli. Navíc Jared v dětství rozhodně nebyl takovým tím hodným dítětem, který tam, kam ho posadíte, tak tam ho taky nejdete. Už ve dvou letech ho strčili do školky. Tam to nějakou dobu trvalo, než si tam zvykl a projevilo se jeho neposlušný já. Pak bylo na denním pořádku, že učitelky volaly rodičům, co zase provedl. Jednou to bylo rozbité okno, pak zase ustřihnutý copánek jedný holčičky. Tohle hodně špatně snášel jeho otec, který když už byl Jared starší, aby z toho měl nějaký rozum neváhal sáhnout po násilí. Pár ran na zadek, to by bylo v pořádku. Jenže on měl jeden velký problém a to, že nikdy nevěděl, kdy má přestat. Většinou se do toho musel vložit někdo třetí, nejčastěji jeho matka, protože jinak by byl asi schopný ho tam vždycky zabít. Tím, že byl dost hyperaktivní, pořád někde lezl a něco vyváděl, tak se všechny ty modřiny daly lehce svést na to, že si je udělal sám, když lezl po stromě, spadl z houpačky, ze schodů. Vlastně díky tomu s rodiči žádný vztah nemá, matku nějakým způsobem toleruje, i když nechápe, proč s ním je. Otec je pro něj naprosto cizí člověk, někdo, se kterým by nejradši neměl nic společnýho. Jejich vztah vygradoval v posledním ročníku na střední. Od té doby se s ním nebaví, od tý doby ho neviděl. Když byl na střední, tak mu přišla škoda se o všem jenom učit a nepoznat to. Proč se učit o jiných zemích, ale nenavštívit je? A tak když se podávaly přihlášky na vysokou, jeho spolužáci si to házeli na školy všude možně po Kanadě a USA. A on si to hodil do Kolumbie. Jasně vzdělání tam asi nebylo na takový úrovni, ale zkusit si žít v jiný zemi, než kde byl zvyklý? Potřeboval změnit prostředí, potřeboval vypadnout a tohle byla skvělá příležitost. Jeho kamarádi si mysleli, že se zbláznil. Nejlepší věci jsou takový, který ostatním přijdou šílený. Stejně tak to bylo i s tímhle rozhodnutím, který podle něj bylo nejlepší v jeho životě. Studoval matematiku, což je obor, který strašně lidí nesnáší, ale jemu ve spoustě věcech přišla super. Člověk se nemusel nijak extra učit, jenom stačilo pochopit, co a jak se počítá a pak už to bylo snadný. Po celou dobu studií bydlel v Bogotě na bytě spolu s dalšími 5 lidmi, kteří se pro něj za ty roky stali rodinou. A Jižní Ameriku si stihl za ty roky procestovat. Na to, že Kolumbie na tom ekonomicky nebyla tak jako Peru, tak ho hodně překvapilo, že Peruánská část Amazonie je mnohem chudší než ta Kolumbijská. Spaní v poušti byl pro něj taky neskutečný zážitek, i když si v noci myslel, že umrzne. Za ten pohled na hvězdy, který zářily tak moc, jako to nikde jinde neviděl, to ale stálo. Živil se tam vším možným, co se naskytlo. Dělal v baru, průvodce, překládal texty. Ale po těch letech tam strávených bylo na čase se posunout dál - do Ameriky. Přestavěl si dodávku, tak že v ní může bydlet a naprosto mu to vyhovuje. Každý den se může probudit na jiným místě, není vázáný na žádný místo. Jeden den se může probudit u pláže a jít hned ráno surfovat a druhý den zase v nějaký přírodní rezervaci. Tuhle rozmanitost si zamiloval. A lidi, kteří ho na sociálních sítích sledovali, ti nejspíš taky. Jak se vlastně ocitl tady? Poděkovat může svý nejlepší kamarádce, která by byla ráda, kdyby se konečně začal chovat víc zodpovědně a někoho si našel.