Byla to krásná jarní noc. Stromy již kvetli a zrovna v tu jarní noc se tak vytoužená dcera rozhodla přijít na svět mladému páru. Sadie a Stefan vždy toužili po miminku. Měli všechno na co si jen mohli pomyslet - kromě jediného - dítěte. A tak není divu, že jednali s malou Zarinou jako s princeznou. Ne že by byla vyloženě rozmazlována, ale říct jí ne, bylo rozhodně pro rodiče těžší, než cokoli jiného. Naštěstí měla ve svém životě babičku, která jí vždy vedla na tu správnou morální cestu. I když v daném momentě opravdu vděčná nebyla. Do školky ani základní školy nechodila, jelikož se učila doma. I přesto si našla pár kamarádek, s kterými chodila do kroužku a že jich měla opravdu hodně - zpěv, klavír, jezdectví, balet, jazyky. Prostě z každého soudku něco. Jak její máma ale často říkala. Nic, co by dáma jejího věku nezvládla. Na střední školu však nastoupit chtěla, přeci jen musí se začlenit do kolektivu, poznávat vrstevníky a získávat zkušenosti. Teprve na střední škole zjistila, jak arogantně a povýšeně může vypadat se vším, co jí rodiče nachystali. Možná si mohla koupit cokoli chtěla, ale jediné po čem toužila, bylo, aby jí někdo měl rád pro ni a ne pro peníze nebo co mu může koupit. I když to chvíli trval, našla si jednu kamarádku, s kterou je kamarádka ještě doposud. Plus měla kamarádky z dětství. Jak je ale těžké najít někoho, tu druhou půli k sobě, když vás všichni vidí jen jako bankomat nebo chodící sto dolarovku. Naivní Zarina však párkrát podlehla romantické představě a jak to tak bývá, skončila se zlomeným srdcem. Pro někoho byla motivace její vzhled nebo peníze. Ať tak či tak, pravou lásku na střední škole nenašla.

A po střední škole, musela nastoupit na vysokou školu. Její rodiče z ní chtěly doktorku nebo právničku či snad  pokračovat v rodinné tradici a převzít rodinný podnik, ale v hloubi ve svém srdci věděla, že to není její poslání. Nějak ji to táhlo k dětem. Vždy ráda pomáhala kamarádkám hlídat sourozence nebo navštěvovala knihovny, dětské domovy. A tak proti vůli rodičů se přihlásila na svůj vysněný obor. Nikdy by jí nevydědili, nicméně z její volby opravdu nadšeni nebyli. Jak se uživí? Když bude mít děti celý den pod dozorem, kdy bude myslet na ty vlastní? Kde potká partnera? Nedej bože, aby ji napadlo svést nějakého ženatého tatínka? To jsou věty co poslouchala od rána do večera. Nenechala se jimi ovlivnit. A i když se přes školu musela dostat bez finanční podpory rodičů, ničeho nelitovala. (Snad aby jí dali pořádnou lekci)
A tím spíš když nastoupila do práce. Ano má špatné dny, ale většinou jen ty dobré. A co se týká mužů, randí, ale rozhodně se nemíní dát dohromady s první co se zamane. Od střední školy se leccos naučila a hlavně je nyní dost vybíravá.

V současné době bydlí ve zděděném bytě v Chicagu. (Dárek od babičky a dědy z otcovy strany)  

Nabídku zúčastnit se experimentu 'Love is blind' dostala na svém instagramu, kde pravidelně přispívá. Přijala. V hlavě věří, že to je možné najít takhle lásku, ale nemyslí si, že je to pravděpodobné.